Jak pěstovat banánovník doma: osvědčené tipy pro začátečníky

Výběr vhodného stanoviště a světelných podmínek

Banánovník je opravdu náročná rostlina, co se týče světla a celkového prostředí. Když si ho pořizujete domů, musíte počítat s tím, že přichází z úplně jiného klimatu – z tropů, kde svítí slunce téměř celý den a intenzita záření je nesrovnatelná s našimi podmínkami. Kde ho umístíte, to rozhodne o všem – jestli vám bude krásně růst, nebo bude celou dobu jen tak vegetovat.

Co banánovník skutečně potřebuje? Minimálně šest až osm hodin přímého slunce každý den. V bytě to znamená jediné – musí stát přímo u okna na jih nebo jihozápad. Žádné kousek od okna nebo na světlé místnosti nepomůže. Máte balkon nebo terasu? Skvělé, ale vyberte to nejslunnější místo, které najdete. A pozor na vítr! Ty velké krásné listy jsou překvapivě křehké a silný vítr je dokáže roztrhat jako papír.

V létě můžete banánovník přestěhovat ven, ale pozor – nesmíte ho jen tak vystavit ostrému slunci. Představte si, že vy celou zimu sedíte doma a pak vás někdo vyhodí na celý den na pláž. Spálíte se, že? Rostlina taky. Začněte v polostínu, postupně prodlužujte čas na slunci, klidně to nechte zabrat dva týdny. Je to otrava, ale vyplatí se to.

Zima je pak úplně jiná písnička. Krátké dny a slabé světlo banánovníku vůbec nevyhovují. Listy blednou, růst se zastaví, rostlina vypadá uboze. Co s tím? Můžete pořídit růstové lampy – ano, ty speciální, co se používají na pěstování. Nechte je svítit tak dvanáct až čtrnáct hodin denně, dejte je třicet až padesát centimetrů nad vrchol rostliny. Není to levná záležitost, ale pokud chcete mít zdravý banánovník i v zimě, jiná cesta vlastně neexistuje.

A ještě něco – světlo samo o sobě nestačí, musí být i teplo. Ideálně pětadvacet až třicet stupňů přes den, v noci ne méně než patnáct. Když chybí jedno nebo druhé, rostlina prostě stojí. Nic se neděje, nové listy nerostou, a ještě k tomu je náchylnější na všelijaké nemoci.

Poslední rada: Když už banánovník někam postavíte, nechte ho tam. Každé přemístění pro něj znamená stres. Musí si znovu zvykat na nové světelné podmínky, a to se často projeví tím, že začnou žloutnout a usychat spodní listy. Najděte mu prostě jedno dobré místo a tam ho nechte být.

Optimální teplota pro pěstování banánovníku doma

Banánovník je tropická rostlina, která v našich domovech potřebuje opravdu specifické podmínky, aby se jí dařilo. Teplota je přitom jeden z nejdůležitějších faktorů, který rozhoduje o tom, jestli vaše rostlina bude prosperovat, nebo se bude jen trápít. Většina banánovníků, které si pořídíte do bytu, miluje teploty mezi dvaceti až třiceti stupni Celsia. Nejšťastnější jsou pak někde kolem pětadvaceti stupňů – to je pro ně skutečné teplotní eldorádo.

Když přijde jaro a s ním i léto, tedy období, kdy banánovník pořádně roste, měli byste mu dopřát teploty mezi pětadvaceti až třiceti stupni. Právě tyhle podmínky mu připomínají jeho původní domov v tropech a rostlina vám to odvděčí rychlým růstem a krásnými velkými listy. Za optimálních podmínek může banánovník vytvořit nový list každých sedm až deset dní – to je opravdu úctyhodné tempo, viďte?

Zima bývá pro pokojové banánovníky trochu komplikovanější období. I když jde o stálezelený druh, přirozeně zpomalí při kratších dnech a nižších teplotách. V zimních měsících klidně můžete teplotu snížit na patnáct až dvacet stupňů – to vlastně odpovídá tomu, co zažívá rostlina v tropech během suššího období. Pozor ale na příliš rychlé ochlazení! Banánovníky jsou na teplotní šoky citlivé a prudké změny jim můžou pořádně ublížit, až po odumření celé rostliny.

Minimální teplota, kterou banánovník zvládne, je opravdu kritická informace. Většina pokojových druhů nedá pod deset stupňů Celsia – tam už začíná docházet k poškození buněk v listech i kořenech. Některé odolnější odrůdy jako Musa basjoo snesou i lehké mrazy, ale pro běžné pokojové banánovníky je cokoliv blízko nuly smrtelnou hrozbou.

Nezapomínejte ani na rozdíl mezi denními a nočními teplotami. Mírný pokles v noci o tři až pět stupňů je vlastně zdravý – přesně to rostlina zažívá v přírodě. Ale příliš velké výkyvy? To je stres, který se projeví zpomaleným růstem. Ideální je umístit banánovník tam, kde je teplota relativně stabilní – ne třeba u okna, které v zimě často otevíráte, nebo přímo pod klimatizací.

Správný typ půdy a substrát

Banánovník je tropická rostlina, která v našich podmínkách vyžaduje zvláštní péči, a výběr správného substrátu hraje klíčovou roli v úspěšném pěstování. Půda musí být především výživná, propustná a zároveň schopná udržet dostatečné množství vlhkosti – ano, může to znít jako protichůdné požadavky, ale právě v této rovnováze spočívá tajemství zdravého růstu.

Ideální substrát by měl mít lehky kyselou až neutrální reakci s pH v rozmezí 5,5 až 7,0. Běžná zahradní zemina většinou nestačí a je potřeba ji upravit nebo připravit speciální směs. Základ tvoří kvalitní květinový substrát, který obohatíte o další komponenty. Kokosová vlákna nebo rašelina pomohou udržet optimální vlhkost, zatímco perlit nebo hrubý písek zajistí dostatečnou drenáž a zabrání hromadění vody u kořenů – což je pro banánovník opravdu kritické.

Banánovníky mají obrovský hlad po živinách. Jejich rychlý růst vyžaduje neustálý přísun minerálních látek. Proto do substrátu zapracujte zralý kompost nebo dobře vyzrálý hnůj, který poskytne rostlině potřebné organické látky a zlepší strukturu půdy. Zkušení pěstitelé někdy přidávají i trochu vulkanického prachu nebo jiných minerálních hnojiv s pomalým uvolňováním – ty pak zásobují rostlinu živinami po delší dobu.

Nezapomeňte také na provzdušnění substrátu. Kořeny potřebují kyslík, a když je půda příliš těžká a slitá, rostlina trpí a její růst se výrazně zpomalí. Hrubší částice jako kůra, expandovaný jíl nebo drcený keramzit vytvoří v substrátu dutinky pro přístup vzduchu ke kořenům. To platí obzvlášť při pěstování v nádobách, kde je prostor pro kořenový systém omezený.

Při přesazování pamatujte, že nová nádoba by měla být dostatečně velká – ideálně o několik centimetrů širší než předchozí. Na dno vždy umístěte vrstvu drenážního materiálu, třeba keramzitu nebo kamínků, která zabrání stagnaci vody. Tato vrstva by měla mít alespoň tři až pět centimetrů, teprve nad ní následuje připravený substrát.

Osvědčený trik od zkušených zahradníků: pravidelně obměňujte vrchní vrstvu substrátu. Právě zde se nejvíc vyčerpávají živiny a může se hromadit sůl z hnojiv. Stačí odstranit několik centimetrů staré zeminy a nahradit ji čerstvým substrátem obohaceným o kompost. Tato jednoduchá péče výrazně přispěje k vitalitě rostliny a jejímu dlouhodobému zdraví.

Pravidelná zálivka a udržování vlhkosti substrátu

Banánovník není žádná nenáročná pokojovka, na kterou můžete zapomenout. Má svoje specifické požadavky na zalévání, a když je nebudete respektovat, dlouho vám nevydrží. Pravidelná zálivka je prostě základ – bez ní to s touto tropickou krásou zkrátka nepůjde. Vzpomeňte si, odkud banánovník pochází: tropy, vlhko, časté deště. A právě tohle prostředí musíte nějak napodobit i doma.

Zemina v květináči by měla být pořád trochu vlhká, ale rozhodně ne mokrá. Znáte to – nadšeně zaléváte, myslíte si, že rostlině tím pomáháte, a ono naopak. Přemokřená půda znamená hnilé kořeny, a to je přesně to, co zabíjí většinu banánovníků v bytě. Ale pozor, druhá krajnost je stejně špatná. Sucho rozpoznáte hned – listy začnou slábnout, žloutnout, celá rostlina vypadá unavená. Jak poznáte, že je to tak akorát? Sáhněte do zeminy prstem. Měla by být vlhká na dotek, ale rozhodně z ní nesmí téct voda.

Jak často zalévat? To se nedá říct úplně přesně, protože záleží na tom, jestli je léto nebo zima, jestli máte doma teplo nebo chladno. Od jara do podzimu, když banánovník aktivně roste, počítejte s tím, že ho budete muset zalít dvakrát až třikrát týdně. V parném létě, hlavně když stojí na slunci nebo je v menším květináči, může potřebovat vodu klidně každý den. V zimě to má naopak pomalejší, odpočívá si, a stačí ho zalít jednou týdně, někdy i méně.

Záleží i na tom, jakou vodu používáte. Nejlepší je nechat vodu z vodovodu odstát aspoň přes noc a zalévat pokojovou vodou. Chlor a všechny ty chemikálie z čerstvé vody rostlině moc neprospívají. A studená voda? To je pro kořeny šok, který je zbytečně stresuje a zpomaluje růst. Máte-li možnost, skvělá je dešťová voda nebo filtrovaná – žádné vápno, žádné nadbytečné minerály.

Ale zálivka není všechno. Důležité je i to, aby vám zemina rychle nevysychala. Zkuste povrch květináče pokrýt nějakou mulčovací vrstvou – třeba kůrou nebo kokosovým vláknem. Udržíte tím vlhkost déle a zároveň ochráníte kořeny před přehřátím. Je to vlastně podobné jako v pralese, kde je půda přirozeně pokrytá vrstvou rozpadajících se listů a větví.

A jak zjistit, jestli je čas zalít? Nejspolehlivější je strčit prst do země zhruba do hloubky pěti centimetrů – tam poznáte, jak to vypadá doopravdy. Povrch může být suchý, ale o kousek níž ještě dost vlhka. Když chcete mít jistotu a nechcete spoléhat jen na pocit, pořiďte si vlhkoměr. Je to malá pomůcka, která vám přesně ukáže, jak na tom půda je, a vy se vyhnete jak přelévání, tak vysušení.

Hnojení během vegetačního období banánovníku

Banánovník patří mezi ty rostliny, které mají opravdu velký hlad – vyžaduje hodně živin, protože roste neuvěřitelně rychle a během jedné sezóny vytvoří ohromné množství listové hmoty. Když mu nedáte to, co potřebuje, poznáte to prakticky hned – listy ztratí tu krásnou sytou zelenou, růst se zastaví a celá rostlina vypadá nějak unyle.

Od dubna do září, kdy banánovník skutečně žije naplno, musíte myslet na pravidelné přihnojování. Potřebuje hlavně dusík, fosfor a draslík. Dusík mu pomáhá tvořit ty obrovské listy, fosfor posiluje kořeny a draslík zpevňuje celou strukturu a dělá rostlinu odolnější. Nejlepší je sehnat dobré komplexní hnojivo určené pro tropické rostliny, ideálně s poměrem NPK kolem 3:1:2.

V nejrušnějším období, tedy mezi květnem a červencem, přihnojte každé dva až tři týdny. Někteří zkušení pěstitelé hnojí dokonce každý týden, ale pak používají poloviční dávku – takhle má rostlina živiny stále k dispozici a vy se vyhnete riziku přehnojení. Banánovník sice snese hodně, ale platí staré pravidlo: raději častěji a méně než najednou moc.

Skvěle funguje i organika – zralý kompost, hnůj nebo tekuté organické přípravky. Nejen že dodají živiny, ale zároveň zlepší půdu a podpoří v ní užitečné mikroorganismy. Když kolem rostliny rozmístíte vrstvu kompostu nebo hnoje, funguje to jako mulč – půda vydrží vlhčí a živiny se uvolňují postupně. Pokud sežene koňský nebo kravský hnůj, zapracujte ho na jaře do půdy. Banánovník vám to vrátí.

Pozor taky na stopové prvky, hlavně hořčík a železo. Když chybí hořčík, začnou listy žloutnout mezi žilkami. Málo železa poznáte podle celkově žlutých mladých listů. Tyto nedostatky můžete doplnit listovými hnojivy nebo speciálními přípravky. Stačí se dívat na listy – řeknou vám všechno. Včas zachytíte problém a banánovník vám odmění zdravým růstem a nádherným vzhledem.

Banánovník potřebuje světlé místo, pravidelnou zálivku a teplo minimálně 18 stupňů, aby se dařil i v našich podmínkách, a nezapomeňte na pravidelné hnojení během vegetačního období

Jindřich Moravec

Přesazování rostliny do většího květináče

Banánovník roste překvapivě rychle a pokud ho pěstujete doma, brzy zjistíte, že potřebuje nejen pravidelnou péči, ale především spoustu místa pro své mohutné kořeny. Přesazování do většího květináče je opravdu klíčový okamžik, který rozhoduje o tom, jestli vám bude rostlina krásně růst, nebo začne chřadnout.

Kdy je ten správný čas? Nejlépe na jaře, když banánovník přirozeně vstupuje do fáze růstu a lépe se vypořádá se stresem z přemístění. Mladé rostliny obvykle přesazujete každý rok, ty starší si vystačí s novým květináčem jednou za dva až tři roky. Poznáte to snadno – kořeny vám lezou drenážními otvory ven nebo vidíte, že kořenový bal už zabírá prakticky celou nádobu.

Výběr květináče není jen o estetice. Nový by měl být zhruba o pět až sedm centimetrů širší než ten předchozí. A pozor – není dobré to přehánět! Příliš velká nádoba znamená, že se v zemi drží moc vody, a to může vést k hnilobě kořenů. Drenážní otvory jsou prostě nezbytnost. Ano, banánovník má rád vlhko, ale stojatá voda je jeho nepřítel číslo jedna.

Co do něj tedy nasypat? Potřebujete kvalitní zahradnickou zeminu, do které přimícháte kompost, kokosová vlákna pro provzdušnění a perlit nebo vermikulit pro lepší odvod vody. Někteří zahradníci přidávají i dobře vyzrálý hnůj – rostlina pak dostává živiny postupně po dlouhou dobu. Ideální pH substrátu se pohybuje mezi šesti a sedmi, tedy lehce kyselé až neutrální.

A teď k samotnému přesazování. Den předem rostlinu pořádně zalijte – kořenový bal se pak vyjímá mnohem snadněji. Na dno nového květináče dejte vrstvu keramzitu nebo drobných kamínků a přidejte část připravené zeminy. Rostlinu opatrně vyklopte z původní nádoby. Vidíte kořeny stočené do spirály? Můžete je lehce uvolnit. Odumřelé nebo poškozené části kořenů odstřihněte čistým nástrojem.

Banánovník postavte do středu nové nádoby ve stejné hloubce, v jaké rostl dosud, a postupně kolem kořenů dosypávejte substrát. Zeminu jemně utlačte, aby zmizely vzduchové kapsy, ale nepřehánějte to – povrch by neměl být příliš hutný. Po dokončení následuje důkladná zálivka, která pomůže zemině usadit se a zajistí kontakt kořenů s novým substrátem. Prvních pár týdnů po přesazení věnujte rostlině trochu víc času – hlídejte pravidelnou zálivku a chraňte ji před přímým sluncem, dokud si na nový domov nezvykne.

Ochrana před škůdci a chorobami

Když si doma nebo ve skleníku pěstujete banánovník, užijete si nejen pohled na skutečně exotickou rostlinu, ale musíte počítat i s tím, že bude potřebovat ochranu před nejrůznějšími škůdci a nemocemi. Jinak vám prostě nepohne a v nejhorším případě může úplně zahnít. Ano, banánovník je celkem odolný chlapík, ale když mu nedáte správné podmínky nebo se o něj nestaráte, jak byste měli, problémy na sebe nenechají dlouho čekat.

Nejčastěji se na něj lepí mšice, štítenky a svilušky. Tahle drobná havěť si pochutnává na šťávě z listů a dokáže rostlinu pořádně zmučit. Mšice většinou najdete na spodní straně listů a na mladých výhoncích – tam si sají, co se dá, a celý banánovník tím oslabují. Proto se vyplatí rostlinu pravidelně kontrolovat, hlavně v létě, kdy se tihle nezvaní hosté množí jako o závod. Když je chytnete včas, stačí často listy opláchnout vlažnou vodou nebo je postříkat jemným mýdlovým roztokem. Žádná chemie, a přitom to funguje.

Se štítenkami je to trochu horší. Ty se totiž pevně přichytí k listům a stonkům a vytvoří si takový ochranný krunýř, takže běžné postřiky na ně moc neplatí. Tady nezbývá než každého jedince mechanicky odstranit – nejlépe vatovým tampónem namočeným v lihu nebo mýdlovém roztoku. Je to otrava a chce to trpělivost, ale když jich není moc, funguje to spolehlivě.

Svilušky poznáte podle jemných pavučinek na spodní straně listů. Listy pak začnou žloutnout a opadávat. Tyto škůdce milují suché prostředí s nízkou vlhkostí, takže nejlepší ochranou je pravidelně rosit listy a udržovat kolem rostliny vyšší vlhkost vzduchu. Když už je napadení vážnější, sáhněte po speciálních přípravcích proti roztočům pro pokojovky.

A co nemoci? Tady vládnou houbové infekce – skvrny na listech, hnědnutí okrajů nebo celkové vadnutí. Většinou za to může přemokřená hlína, špatná drenáž nebo nedostatek čerstvého vzduchu. Nejhorší je kořenová hniloba, ta může rostlinu zabít úplně. Když máte podezření, že něco není v pořádku s kořeny, neváhejte banánovník vyndat z květináče, odříznout shnilé části a přesadit do čerstvé, propustné zeminy.

Jak se říká, lepší je předcházet než léčit. Zkrátka dejte banánovníku ty správné podmínky – zalévejte ho rozumně, dopřejte mu dost světla a pravidelně ho přihnojte. Zdravá a silná rostlina se totiž dokáže škůdcům i nemocem mnohem lépe ubránit.

Zimní péče a přezimování banánovníku

Zimní péče o banánovník? To je období, kdy se opravdu ukáže, jestli vaši exotickou rostlinu uvidíte na jaře znovu v plné kráse. Správné přezimování rozhoduje o tom, jestli banánovník přežije a vydá se do další sezóny zdravý a silný, nebo jestli bude celou zimu trpět a možná ani nedožije jara.

Banánovníky pochází z tropů, takže zima pro ně není žádná legrace. Představte si, že vás někdo přesadí z teplé pláže přímo do mrazivého listopadu – podobně to prožívá i váš banánovník. Proto potřebuje během chladných měsíců úplně jiný přístup než v létě, kdy se mu dařilo na slunci a pravidelně jste ho zalévali.

Začněte s přípravou už koncem srpna nebo začátkem září. Postupně snižujte hnojení a zálivku – nechte rostlinu zjistit, že se blíží chladnější období. Tahle postupná změna je důležitá. Kdybyste banánovník najednou přemístili z venku do chladu, dostane šok. Je to jako když z horké vody skočíte do ledové – tělo to prostě nepobere.

Většina z nás se rozhodne pro přezimování doma v interiéru, což dává smysl. U nás přece nemáme klima na to, aby banánovník přečkal zimu venku bez ochrany. Ideální teplota je mezi dvanácti až patnácti stupni, rostlina zvládne i deset, ale při nižších teplotách už hrozí poškození listů a kořenů. Najděte světlé místo, ale pozor – přímé slunce v kombinaci s chladem může listy popálit.

Teď pozor, tady většina lidí udělá chybu: v zimě se zalévá mnohem míň! Banánovník v klidu skoro nic nepije. Substrát má být jen lehce vlhký, rozhodně ne mokrý. Přelévání v zimě je smrtící – kořeny začnou hnít a s tím máte problém. Zalévejte jednou za dva až tři týdny, ale vždycky zkontrolujte, jak je na tom půda. Každý byt má jinou teplotu a vlhkost, takže se řiďte spíš stavem substrátu než přesným rozvrhem.

Hnojení úplně zastavte. Prostě žádné. Rostlina neroste, takže živiny nepotřebuje. Začnete znovu až na jaře, kdy se probudí.

Pravidelně kontrolujte, jak se banánovníku daří. V suchém vzduchu v bytě se rádi usadí škůdci – mšice, svilušky. Odstraňujte suché a poškozené listy, ať se tam neusídlí choroby. Občas můžete listy jemně otřít vlhkým hadříkem – zbavíte je prachu a rostlina se vám odvděčí.

Máte odvahu a venkovní prostor? Některé odolnější druhy můžete zkusit nechat venku s pořádnou ochranou – obalte kmen izolací, kořeny důkladně přikryjte listím nebo slámou. Je to ale riskantní a fakt to chce zkušenosti.

Rozmnožování pomocí oddenků a výhonků

Banánovníky se doma i na velkých plantážích množí hlavně tak, že využijete odnože a výhonky vyrastající z podzemního rhizomu mateřské rostliny. Tahle metoda je opravdu osvědčená a spolehlivá – máte jistotu, že nová rostlina bude mít přesně stejné vlastnosti jako ta původní. A právě to je u banánovníků klíčové. Celý postup není nic závratného, ale chce to klidnou ruku a pár základních pravidel.

Odnože se u banánovníku objevují zcela přirozeně během růstové sezóny, kdy si rostlina vytváří nové výhony ze svého podzemního rhizomu. Tyto malé rostlinky vyrůstají těsně u mateřské rostliny a zpočátku jsou na ní úplně závislé – berou z ní živiny i vodu přes společný kořenový systém. Nespěchejte s oddělením, počkejte, až odnož pořádně vyroste a vytvoří si vlastní kořínky.

Kdy je ten správný moment? Když mladá rostlinka dosáhne výšky aspoň třicet až čtyřicet centimetrů a má už vyvinuté tři až čtyři listy. V tuhle chvíli je odnož dost silná na to, aby zvládla oddělení od matky a dokázala se sama zakořenit. Při oddělování postupujte opatrně a použijte čistý, pořádně ostrý nástroj – ideální je zahradnický nůž nebo lopata, kterou jste předtím dezinfikovali.

Začněte tím, že opatrně odkopete půdu kolem odnože, abyste viděli, kde přesně se napojuje na mateřskou rostlinu. Klíčové je najít místo, kde odnož vychází z hlavního rhizomu, a udělat čistý řez co nejblíž k mateřské rostlině. Zároveň musíte zajistit, aby měla odnož dostatek vlastních kořínků. Když jsou kořeny moc propletené, zkuste je jemně rozplést a případně některé přestřihnout.

Po oddělení ošetřete řeznou plochu fungicidem nebo dřevěným uhlím – předejdete tak možným infekcím a urychlíte hojení. Odnož zasaďte do připravené půdy co nejrychleji, nejlépe do dvou hodin. Substrát potřebujete propustný, bohatý na živiny a lehce kyselý, s pH mezi pět a sedm.

Při sázení dbejte na správnou hloubku – rhizom umístěte těsně pod povrch půdy a kořeny pěkně rovnoměrně rozmístěte do jamky. Po zasazení rostlinu pořádně zalijte a v prvních týdnech nezapomínejte na pravidelnou zálivku, aby se odnož dobře uchytila a začala tvořit nové kořínky. A ještě jedna rada: v začátcích po přesazení chraňte mladou rostlinu před přímým sluncem a velkými teplotními výkyvy.

Sklizeň a dozrávání plodů banánovníku

Banánovník je opravdu zajímavá rostlina, ale pokud ji chcete pěstovat u nás, připravte se na to, že to chce péči a hlavně trpělivost. Spousta lidí si myslí, že banány prostě dozrají na stromku jako třeba jablka, ale ono to tak úplně nefunguje.

Banány musíte sklidit ještě zelené, i když už jsou plně vyvinuté. Jak poznáte ten správný moment? Podívejte se, jestli jednotlivé plody v trsu začínají být kulatější a jejich hrany se zaoblují. To je signál, že jsou připravené ke sklizni. Důležité je sesbírat je ještě před tím, než se začnou zbarvovat do žluta, protože dozrávat by měly až po sklizni, někde v suchu a teple. Když je necháte zrát přímo na rostlině, výsledek vás nejspíš zklamé – dužnina bude moučnatá a chuť prostě nebude taková, jakou znáte z obchodu.

Při sklizni vezměte ostrý nůž nebo pilu a odřízněte celý trs najednou. Snažte se o čistý řez, aby se rostlina zbytečně nepoškodila. Starý stonek, který právě plodil, stejně postupně odumře, ale nebojte se – rostlina vytvoří nové výhonky a můžete se těšit na další úrodu.

Teď přijde ta důležitá část – jak ty zelené banány nechat správně dozrát. Není to žádná věda a zvládnete to i doma. Ideální teplota je něco mezi patnácti a dvaceti stupni. Dejte je do dobře větraného prostoru, ale ne na přímé slunce. Tady přichází ke slovu jeden chytrý trik: banány dozrávají díky ethylenu, což je přírodní plyn. Stačí je dát do papírového sáčku spolu s jablkem nebo už zralým banánem – ty ethylen produkují a celý proces krásně urychlí.

Během dozrávání je dobré plody čas od času zkontrolovat. Ta změna ze zelené na žlutou je postupná a může trvat klidně týden, záleží na teplotě a vlhkosti kolem. Když se objeví žlutá barva s těmi drobnými hnědými skvrnkami, máte vyhráno – banány jsou zralé a chutné. Jen počítejte s tím, že dozrávají nerovnoměrně, takže je lepší kontrolovat každý kus zvlášť.

Pro ty, kdo se pustí do pěstování banánovníku u nás, je dobré vědět, že od květu po sklizeň to může trvat tři až šest měsíců. Záleží na odrůdě, teplotě a samozřejmě na tom, jak se o rostlinu staráte. Ano, chce to trpělivost, ale když pak ochutáte vlastní banány, zjistíte, že chutnají úplně jinak než ty z obchodu. A to za tu čekací dobu rozhodně stojí.